Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlkodlaci a křesťanství

2. 12. 2006

Podle křesťanských učenců bytosti jako je třeba vlkodlak vůbec neexistují. Vše je dílem ďáblovým a jeho démonů. Jestliže někdo vidí vlkodlaka, je jen ošálen nějakým démonem, který mu omámil smysly. Toto přesvědčení vychází především z tvrzení, že podobu bytostí může měnit jen ďábel a kazí tak Boží dílo.


Nejvíce se tímto jevem zabýval asi sv. Augustin (354-430), který pracoval nejen se starověkými legendami, ale i s důvěryhodnými očitými svědky. Došel nakonec k závěru, že lidé mohou ve spánku nebo při jiném ochabnutí smyslů vyzařovat jakýsi myšlenkový obraz, kterého se pak mohou chopit démoni. Ti se ho snaží všelijak přetvořit a oživit. Dotyčnému člověku pak vnuknou přesvědčení, že jednal v podobě tohoto přízraku. Případně proměna může proběhnout tak, že se démoni zmocní nějakého zvířete (např. vlka) a škodí s ním po okolí. Potom si vyberou nějakého člověka a ve spaní mu vnuknou vidění, co všechno toto zvíře dělá a on si pak po probuzení myslí, že byl v noci tímto zvířetem. Některé interpretace jsou pak ještě krkolomnější a je z nich vidět, jak křesťanští učenci tápali, když se tváří v tvář setkávali s důkazy od zbožných důvěryhodných lidí a odmítali připustit existenci astrální roviny, kterou naopak velmi dobře znali učenci okultní.


I když víra lidu v proměnu člověka na vlka či jiné zvíře nebyla křesťanstvím vymýcena, jak bylo zamýšleno, v některých směrech ji dosti ovlivnila. Především to je zařazení vlkodlaka mezi zlá a ďábelská stvoření, i když se to dnes již ani jinak nejeví pravděpodobné, dříve tomu tak vždy nebylo. Další se pak od tohoto odvíjí. Je to například strach vlkodlaků ze svatých symbolů, jejich zranitelnost svěcenou střelou apod.